Jsme kolegyně, ale také především dobré kamarádky, baví nás nejen naše práce, rády se ale také stále vzděláváme a o své práci diskutujeme.
MGR. PETRA BRADOVÁ
Vystudovala jsem speciální pedagogiku a následně sociální práci se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii v Praze, absolvovala jsem komplexní pětiletý výcvik Terapie v postmoderně Gaudia Praha, roční výcvik zaměřený na děti a dospívající Kid´s skills Dalet Olomoc a jiné kratší workshopy (Narativní práce s pozůstalými, Terapie s traumatizovanými dětmi, Metody práce v dětské psychoterapii, Poruchy příjmu potravy, Základy koučinku). V současné době se intenzivně vzdělávám v metodě EMDR. Jsem členkou české asociace pro psychoterapii.
Zeptaly jsme se jedna druhé na 3 otázky, které by mohly lépe vysvětlit, jak o své práci přemýšlíme.
Kudy vedla tvoje cesta k terapii?
Původně jsem si velmi přála být literární vědkyní, směrovala jsem tak i své studium po gymnáziu. Postupem let mi do života přišly situace, které navždy můj směr změnily. Najednou mi práce s texty přestala dávat smysl, chtěla jsem pomáhat lidem a být užitečná. Literární vědkyní jsem se nestala, začala jsem se ale zabývat příběhy lidí kolem mě. Přes práci s lidmi s postižením jsem se dostala až ke studiu psychoterapie. Zjistila jsem, že jsem konečně tam, kde mám být. Vždy jsem měla ráda rozhovory s lidmi, bavilo mě objevovat světy druhých, jejich hodnoty, postoje, trápení, ale i zdroje radosti. Nyní mohu tuto zálibu využívat každý den při své práci. Beru to jako veliké životní naplnění a jsem velmi vděčná, že mě má životní cesta právě sem dovedla.
Co tě na této práci baví?
Nejvíce mě baví to, že mohu být skrze rozhovory se svými klienty být tak blízko naší lidské podstatě, dotýkám se denně hlubokých témat. Baví mě na ní také ta různorodost, nečekanost, emotivnost i jistá náročnost. Líbí se mi pocit plné pozornosti k lidem, se kterými mluvím. Ráda objevuji neviděná zákoutí lidských příběhů či nové perspektivy. Baví mě sledovat proměnu, kterou lidé mohou v terapii projít. Jsem ráda na straně svých klientů, fandím jim najít takový život, ve kterém se cítí spokojeně. Zároveň s nadšením klienty podněcuji neuzavírat se do svých pravd a přesvědčení. Na své práci mám také ráda různorodost a překvapivost, žádný den není stejný a nemohu propadnout rutině.
Jak rozumíš potížím, se kterými za tebou klienti přicházejí a jak přispíváš k jejich řešení?
Snažím se na začátku spíše věcem nerozumět, ponechávám si co největší otevřenost k významům, které mají problémy pro každého člověka. Přílišné porozumění kazí potenciál terapie. Snažím se každého klienta podporovat, aby potížím, které ho přivedl porozuměl hlavně on sám. Ráda si ale problémy představuji jako něco, co se nějakým způsobem vkradlo lidem do života a pokouší se jim kazit jejich potenciál. Na druhou stranu mohou potíže přimět každého k nějaké důležité životní změně. Řešení problémů často se samotnými problémy nesouvisí a skrze terapeutický rozhovor můžeme rozplétat zamotané nitky klientova příběhu a tvořit příběh nový. Své přemýšlení doplním citátem mé oblíbené psychoterapeutky Harlene Anderson:
"Vnímám sama sebe jako hosta, třebaže jen dočasného, který klienty navštěvuje na krátký okamžik, který s nimi stráví kousek jejich života, který připluje a zase odpluje z nestálých a nekonečných vod jejich konverzací s ostatními."